Chov ,,drobotiny"
ve společné voliéře
O společném chovu drobných exotů, bylo napsáno již mnoho článků.
Každý chovatel má své zkušenosti, které rád předá ostatním chovatelům, aby se mohli inspirovat ve stavbě chovných zařízení, způsobu chovu, krmení apod. Jsem tomu rád, neboť i já vždy uvítám nové postřehy, které občas vyzkouším ve svém chovu.
V tomto článku bych se chtěl podělit o vlastní zkušenosti z chovu drobných exotů ve společných voliérách. Některé druhy chovám i v bednových klecích, ale velké venkovní voliéry mi přijdou přirozenější a pohled
na čilý ruch několika druhů pohromadě žijících ptáčků, kteří společně hnízdí a odchovávají mladé, je v dnešní uspěchané době uklidňující.
Příprava na chovnou sezonu začíná již v zimě, kdy se začnou připravovat voliéry a ptáci
na další chov. Je důležité sestavit dobré chovné páry a hlavně zjistit, které druhy do společné voliéry můžeme vpustit, aby nedocházelo ke zbytečným šarvátkám a někdy i k úhynům. Ne však vždy se to podaří. Někdy se najde jedinec, který dělá neplechu v celé voliéře a ruší klidné hnízdění ostatních druhů. Samozřejmě je třeba tohoto ,,lumpa“ nahradit jiným, klidnějším.
Drobné exoty přezimující v místnosti s teplotou cca 7 stupňů, vypustím, (jakmile to počasí dovolí) všechny najednou do společné voliéry. Vyhnu se tak zbytečným šarvátkám, které mohou nastat, kdybych do voliéry pouštěl každý druh zvlášť, nebo je s postupem času doplňoval. Mají možnost se tak společně v novém prostředí rozkoukat a každý si postupně najde to svoje ideální místo pro stavbu hnízda.
Výběr druhů na společný chov jsem se snažil neuspěchat a zjišťoval si, které druhy budou spolu dobře vycházet. V dnešní době internetu, mnoha vydaných knižních publikací a časopisu Nová EXOTA, není problém se k těmto informacím dostat. Každý má však jiné zkušenosti, tudíž je pouze na nás samotných, jaké si zvolíme ptáky. V minulosti jsem disponoval větším a rozmanitějším množstvím druhů drobných exotů. Přišlo však stěhování a většina ptáčků musela pryč. Z vlastní zkušenosti vím, že se mezi sebou snese téměř všechna drobotina.
V hustě osázené voliéře o velikosti 4m x 3m x 2m, například úspěšně hnízdí astrildi bělolící, kubánky malé, amady gouldové, astrildi rákosní, amadiny diamantové, chůvky, zebřičky pestré a panenky muškátové.
Ve venkovních voliérách, které mají rozměry 3m x 1,3m x 2m s průletem do vnitřních
voliér 1,3m x 1,3m x 2m, mi v současné době hnízdí dva páry astrilda rákosního, dva páry
amadiny diamantové, jeden pár pásovníka dlouhoocasého, dva páry zebřiček, jeden pár chůvek a rýžovníka šedého, občas přidám i pár kanárů.
Pro dobrý odchov mladých je třeba předkládat rozmanitou stravu. Základ pro všechny tyto druhy tvoří směs zrnin, které jsou složeny z 40% žlutého prosa, 20% lesknice, 5% moháru, 5% šedé proso, 5% lněné semeno, 5% loupaný oves, 10% semenec a 10% bílé proso. Jako zelené krmení dostávají smetanku lékařskou, ptačinec žabinec,různé druhy trav a mladé listy kopřiv. Z ovoce pouze jablko.
Vaječné míchanice pro odchov mladých jsou nedílnou součástí jídelníčku. Domácí výroba se zkládala z vařených vajec, strouhanky, mrkve a vitamínů. Dnes však dávám přednost suchým vaječným krmivům, kterých je na trhu nepřeberné množství. Osvědčilo se mi vaječné krmivo Orlux a CéDé, s příměsí sušeného hmyzu. Toto krmivo obohacuji krmným doplňkem Humac natur Exot, dietetický přípravek s vysokým obsahem huminových kyselin. Pro některé druhy je třeba podávat na zvláštní misce larvy moučných červů.
Jsou důležité pro astrildy rákosní a amadiny diamantové, ale nepohrdnou s nimi ani jiné druhy. Grit v každé voliéře je samozřejmostí a k němu ještě přidávám vaječné skořápky.
Na dně voliér nesmí chybět velká kamenná miska s čerstvou vodou na koupání a do napáječek jednou týdně přimíchávám Acidomid E.
Uspořádání společné voliéry pro chov různých druhů, lze vypozorovat z jejich chování a potřeb. Pro astrildy rákosní a amadiny diamantové je vhodné umístit dostatečné množství různých travin a hustých větví, kde si v nich staví hnízda. Někdy však ani nepohrdnou budkou pro zebřičky o rozměrech 12 x 12 x 15 cm.
Po celé voliéře rozvěsím různé druhy a velikosti budek, od malých pro chůvky, až po velké pro andulky a také hnízdní košíky. Každý pár si najde to správné co mu vyhovuje a zbylé neobsazené odstraním.
Denně musím dávat na dno voliéry dostatek různého stavebního materiálu. Jemné seno, dlouhé luční traviny, kokosové vlákno a sisal.
Netrvá dlouho a s radostí pozoruji, jak samečci astrildů a amadin začnou před samičkou poskakovat se stéblem v zobáčku a snaží se dokázat zpěvem, že právě on je ten nejlepší pro páření.
Pokud bych měl hodnotit, kteří ptáci jsou ve společné voliéře mnou chovaných druhů nejproblematičtější, musím, ač nerad, uvést amadinu diamantovou. Jsou to překrásně zbarvení ptáčci, (ozdoba voliéry) kteří se však všem ostatním snaží dokázat, že není radno vstupovat do jejich hnízdního prostoru. Nechci říci, že jsou agresivní, ale pokud si brání hnízdo, nemají s narušitelem slitování. Jinak řečeno, dokážou si zjednat respekt a v dalším hnízdění s nimi není žádný problém. Amadiny diamantové mi hnízdí většinou v polootevřených budkách 15 x 15 x 20 cm. Hnízdo staví z delších stébel různých travin a jemného sena.
Hnízdo není nijak precizní. Budku je dobré zavěsit do nějakého houští, nebo keře, kde mají větší pocit bezpečí.
Zebřičky pestré a chůvky japonské považuji za naprosto ideální pro chov do společné voliéry. Jsou to nenápadní ptáčci, kteří si žijí pohodovým životem a nijak se nezapojují do občasných šarvátek s ostatními.
V hnízdění jsou přeborníky a jejich budky, nebo košíky jsou mezi prvními plné vajíček. Spokojí se většinou s místem na hnízdění, které na ně zbyde. Na stavbu jim postačí jemné seno. Také, jako diamantky to nejsou žádní specialisté na úpravu hnízda.
Skvělí a precizní stavitelé jsou však astrildi rákosní. V hustém porostu rákosí a travin si dokáží postavit nádherné kulovité hnízdo. Pro stavbu používají především kokosové vlákno, v případě nedostatku vezmou za vděk stébla trav a sisal. Dokážou hnízdo upravovat několik dní, dokud není dokonalé. K ostatnímu osazenstvu jsou mírumilovní a raději ustoupí před většími druhy, ale nijak tím netrpí.
Rýžovník šedý patří mezi větší druhy v chovné voliéře. Pro hnízdění si vybírají ležaté budky pro andulky, kam nanosí velké množství sena a travin. Rýžovníci jsou nenároční, společenští, odolní a snášenliví vůči ostatním i v době hnízdění. I přes svoji velikost proti astrildům, jsem se neshledal, aby je jakkoliv napadali.
Při výběru budky se občas nepohodnou s pásovníky, ale dá se tomu předejít zavěšením většího množství stejných budek.
Pásovník dlouhoocasý si k hnízdění mimo budek vybírá také košík pro kanáry, Pro výstelku hnízda používají vše, co na dně voliéry najdou. Tito ptáci jsou během toku a výběru místa celkem bojovní, tudíž je dobré mít dostatečně velkou voliéru, aby ostatní měli možnost úniku. Po usednutí samičky na hnízdo se sklidní a chovají se jako diamantky. Pouze si brání svůj prostor.
Poslední druh, který občas dávám do společné voliéry jsou kanáři. Větších odchovů kanárů docílím v menších klecích, ale stane se, že mi jeden pár přebývá a tudíž je pro oživení vpustím s ostatními do voliéry.
Kanáři si vždy vystelou hnízdní košík sisalem. Nejsou vůbec nároční a snášenlivost s ostatními je bezproblémová.
Po vylétnutí mláďat je nechávám u rodičů, dokud jsou ochotni je krmit. To bývá v průměru 15 – 18 dní. U astrildů rákosních a diamantek je však tato doba minimálně 21 dní.
Během toho, co samečci dokrmují mláďata, samičky již snáší nové snůšky.
Postupně, dle stáří odchovů je přemístím do velké proletovací voliéry, kam dávám všechny odchovy, během celé chovné sezony. Všechna mláďata se skvěle snesou. Občas, z nedostatku místa k odchovům drobotiny přidám mladé andulky, korely, nebo roselu. Pobyt odchovům ve velké společné voliéře prospívá.
Mladí ptáci zesílí a nevzniká u nich v budoucím společném chovu nesnášenlivost s jinými druhy.
Odchov všech mladých, závisí na dostatečném množství hnízdních budek a košíků, druhu a rozmanitosti stravy, velikosti voliéry, harmonii chovaných párů, předkládání správného hnízdního materiálu, klidu při hnízdění, našich znalostech a trocha chovatelského štěstí. Musíme jim vytvořit naprosto ideální podmínky a oni nás odmění křikem písklat v hnízdech.